LUCIE VOBR JESTŘABÍKOVÁ

Let it Burn

Série porcelánových váz s názvem Let it Burn (Nech to shořet) poukazuje na to, jak paradoxní často je náš přístup k předmětům, určeným k dennímu užívání. "To je hezké, vystavím si to na poličce." Tuhle větu někdy slyšel každý z nás. Křehký porcelán typicky podléhá naši přehnané úzkosti. Čím krásnější je předmět z něj vyrobený, tím větší pravděpodobnost, že skončí ve vitríně, na polici nebo nakonec někde v krabici na půdě. Jen aby se nerozbily, raději tyto předměty zbavujeme jejich funkce, až se z nich stanou vyprázdněné nádoby s vrstvou nahromaděného prachu. Prezentovány jsou s mimořádnou péčí, jakoby se jednalo o relikvie, obklopené atmosférou svatostánku. Mnohé nikdy nenaplní účel, pro který vznikly. A jako artefakty v muzeích, skrze tyto předměty nevědomky muzealizujeme části našich životů a osobní historie.

Vzpomínka na cibulákové servisy, pečlivě aranžované v kurátorovaných domácích vitrínách u příbuzných a známých, inspirovaly umělkyni Lucii Vobr Jestřabíkovou k vytvoření objektů, které na tradici tzv. cibuláků navazují. Dekor samotný byl původně derivován z Čínského porcelánu, jímž se v 18. století nechala inspirovat Míšeňská manufaktura. Od konce 19. století byl produkován také v Čechách, konkrétně v porcelánce v Dubí. Motivy ovoce a rostlin symbolizovaly například plodnost – granátové jablko, bohatství – pivoňka nebo nesmrtelnost – broskev.

Jako přímý odkaz na tradiční výrobu použila autorka kobalt s typickou modrou barvou. Kobaltový prášek nanesla na papír, namočila do porcelánu a v zmačkané formě z něj tvořila stěny jednotlivých nádob. Papír, který během výpalu shořel, zanechal tenké vrstvičky porcelánu navozující dojem vrstvení a připomínající strukturu cibule. Výsledné objekty tak na rozdíl od tzv. cibuláků (po cibuli mylně pojmenovaných) skutečně odkazují. Ačkoliv nejsou určeny pro praktické využití a neplní konkrétní funkci, jsou nositeli estetické hodnoty a také vyvolávají otázky na téma formy vs. funkce.

Lucie Vobr Jestřabíková (*1990) je absolventkou ateliéru Nová média pod vedením doc. ak. mal. Vladimíra Merty a prof. Adély Matasové na Západočeské univerzitě v Plzni. Dále pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u doc. MgA. Dominika Langa a Mgr. Edith Jeřábkové v ateliéru Sochařství. Kromě České republiky vystavuje především v Německu, její díla se ale objevila i v Anglii, Španělsku nebo Polsku. V roce 2023 absolvovala autorka rezidenční pobyt v Taipei Artist Village Treasure Hill v rámci kterého se představila výstavou Ornamental crime scene ve Frontier Gallery No.9. Kromě toho založila Lucie Vobr Jestřabíková ve spolupráci se Zuzanou Štefkovou a Hanou Magdoňovou uměleckou skupinu s názvem Gravidity, která zkoumá pozici člověka a lidského těla v prostoru a prostředí. Ve své tvorbě se česká vizuální umělkyně orientuje na problematiku doteku a transformace skrze destruktivní gesta. Ta však nevnímá jako něco negativního, ale naopak jako prostředek pro vznik nového, potenciálně lepšího/užitečnějšího.

EN

A series of porcelain vases called Let it Burn points out how paradoxical our approach to objects intended for everyday use often is. "That's nice, I'll put it on my shelf." Everyone has heard that phrase at some point. Fragile porcelain typically succumbs to our excessive anxiety. The more beautiful the object made of it, the more likely it is to end up in a display case, on a shelf, or eventually in a box in the attic somewhere. Just to keep them from breaking, we prefer to deprive these objects of their function until they become hollowed-out vessels with a layer of accumulated dust. They are presented with extreme care, as if they were relics surrounded by the atmosphere of a shrine. Many will never fulfill the purpose for which they were created. And like artifacts in museums, through these objects we unwittingly musealize parts of our lives and personal histories.

The memory of so-called onion skin services, carefully arranged in curated home showcases at the homes of relatives and friends, inspired artist Lucie Vobr Jestřabíková to create objects that continue the tradition of this porcelain design. The decor itself was originally derived from Chinese porcelain, which was inspired by the Meissen Manufactory in the 18th century. From the end of the 19th century it was also produced in Bohemia, specifically in the porcelain factory in Dubí. Fruit and plant motifs symbolized, for example, fertility - pomegranate, wealth - peony or immortality - peach.

As a direct reference to traditional production, the author used cobalt with its typical blue colour. During the process she applied cobalt powder on paper, dipped it in porcelain and formed the walls of individual vessels in a crumpled form. The paper, which burned during the firing, left thin layers of porcelain giving the impression of layering and resembling the texture of an onion. Thus, the resulting objects actually refer to onions, as opposed to the traditional so-called onion-design porcelain series (erroneously named after onions). Although they are not intended for practical use and do not fulfill a specific function, they are carriers of aesthetic value and also raise questions about form vs. function.

Lucie Vobr Jestřabíková (*1990) is a graduate of the New Media Studio under the guidance of doc. ac. mal. Vladimír Merta and prof. Adéla Matasová at the University of West Bohemia in Pilsen. She continued her studies at the Academy of Arts and Crafts in Prague under the guidance of doc. MgA. Dominik Lang and Mgr. Edith Jeřábková in the studio of Sculpture. Apart from the Czech Republic, she exhibits mainly in Germany, but her works have also appeared in England, Spain and Poland. In 2023, the artist completed a residency at the Taipei Artist Village Treasure Hill, during which she presented her exhibition Ornamental Crime Scene at Frontier Gallery No.9. In addition, Lucie Vobr Jestřabíková, in collaboration with Zuzana Štefková and Hana Magdoňová, founded an art group called Gravidity, which explores the position of man and the human body in space and the environment. In her work, the Czech visual artist focuses on the issue of touch and transformation through destructive gestures. However, she does not perceive these as something negative, but on the contrary as a means for the creation of a new, potentially better/more useful one.