JITKA KRÁLOVÁ 

Chodím kolem Baltu

15. 3. 2023 - 30. 4. 2023 

Kurátorka: Johana Zelenáková

„Zachytit proces naplavování. Sběratelské nutkání je pokusem navázat vztah s přírodou. Všichni máme doma kameny z dovolené.“

Jitka Králová v rámci výstavy Chodím podél Baltu představuje několik děl, která vznikala za jejího ročního pobytu na akademii výtvarného umění v polském Gdaňsku. Covidová situace ji tehdy ponoukla k intenzivnějšímu ohledávání místní krajiny, zvlášť té přímořské. Pozorování pobřeží a ústí řeky Wisly vykrystalizovalo do série objektů, které zkoumají možnosti předání zkušenosti konkrétního místa. 

 Autorčina snaha o navázání vztahu s přírodním prostředím vede k potřebě tento zážitek nějak zachytit a předat, dílo se stává jakousi zprávou o osobním příběhu, příběhu místa, a nakonec i záznamem procesu samotného. 

 Vzniku děl často předchází autorská metoda, hra, která má předem promyšlená a naplánovaná pravidla. Událost pak slouží jako výchozí bod výtvarného vyjádření, ale jako taková má spíše soukromý, kontemplativní charakter. Výsledné objekty hovoří samy o sobě, k procesu vzniku pouze odkazují, neomezují se na pouhý záznam události. 

Série objektů z keramiky a porcelánu je inspirována sběrem přírodnin, který autorka často tematizuje. Tvary vycházejí z přírodních objektů, které na pobřeží systematicky sbírala a následně třídila. Předměty, které voda postupně vyhladila, dávají tušit, někdy zřetelně, někdy méně, čím byly předtím. Jejich nejasná forma dává prostor pro naše tázání po jejich podobě z dřívějšího života – byl to korál, soška, nebo kost? 

Některé objekty z kolekce pak byly páleny technikou baltického raku, kterou se umělkyně učila od místních keramiků. Keramik zde nemůže výsledek dopředu kontrolovat, ten podléhá náhodě a momentu setkání jednotlivých parametrů, jako je teplota, chemické složení, čas a další. Toto spolupůsobení je vždy jedinečné, výsledné barvy a tvary tak nemá tvůrce pod kontrolou, může jen jako alchymista pokaždé zkoušet nastavovat podmínky dalšího pálení podle dosavadní zkušenosti. Nastavení parametrů tak tvoří pomyslný rám události pálení, stejně jako hra tvoří rám sběru, záznamu. Autorka nemůže dopředu jasně určit, co se bude nacházet na vytyčeném místě pro sběr, kontroluje jeho polohu, čas a prostorové vymezení. 

„V proudu potoka síť zasekávám o spadlý kmen. Hned se na ní začnou usazovat listy, klacíky a stébla. Budu je našívat. Voda je mělká, zasahuje do první čtvrtiny sítě. Při našívání musím ve vodě ležet. Je mi zima. Omezuju svoje pohyby na minimum. Čas se tady odměřuje prouděním vody.“ 

S podobným principem umělkyně pracuje i ve svých časosběrných sítích, které nesou záznam proudění a toho, co voda přináší. Umělkyně ponoří síť do vody a čeká, co se v ní zachytí, v momentu setkání předmětu se sítí jej přímo zašívá bílou nití. Vzniká tak citlivá mozaika, která nese záznam vody konkrétního místa (v pozdějších pracích umělkyně takto „lovila“ i na jiných vodních plochách – v roce 2021 Lhotka - Harasov). Sítě tak zachycují nejen samotné naplaveniny, ale také snahu ukotvit a konzervovat něco, co je pro autorku důležitým prožitkem místa a co se zároveň ukotvení vzpírá – neustále přítomná proměna přírodních procesů a estetická kvalita náhodných a nestálých tvarů, forem a rytmů. 

 Samotná událost sběru, která rovněž pochází z potřeby vlastnit kus tohoto prožitku, kus z přírody, tedy hra, je pro umělkyni stěžejní, ale důraz klade na předání zprávy o ní, která je více subjektivní interpretací než empirickým pozorováním. Stejně tak přítomná práce s přírodními procesy a konkrétním environmentem nemá pouze ilustrovat jejich charakter či podobu, volba média vždy výrazně výsledek esteticky rámcuje a přináší na tyto fenomény nové pohledy. Výsledné výtvarné dílo má tak několik vedle sebe běžících narativů a jsou čitelné i bez znalosti průběhu události nebo kontextu jejich původu.

JITKA KRÁLOVÁ (*1997) pochází z Jičína, v současnosti žije a studuje v Olomouci, kde navštěvuje pedagogickou fakultu Univerzity Palackého jako doktorandka výtvarné tvorby se zaměřením na vzdělávání. Předtím studovala v ateliéru kresby na fakultě umění Ostravské univerzity a v rámci zahraničního studia absolvovala rok na akademii výtvarného umění v Gdaňsku (2020-2021). Chodím podél Baltu je její první samostatnou výstavou, má za sebou několik společných. Ve své práci všestranně kombinuje různé techniky, materiály i postupy, najdeme u ní zastoupení malby, keramiky, stejně jako konceptuální přístupy. Často pracuje s přírodním prostředím a procesuální metodou in situ.